Wilhelma

27.8.

V pondělí jsme se vypravili opět do Stuttgartu. Já tam měl domluvenou schůzku v přírodovědném muzeu, abych se tam podíval na místní krokodýli. Měli jich tam celou řádku. Tam jsem se nabažoval asi 2 hoďky a po hraní si na vědce jsem si došel pro Markétku. Ta se mezitím courala po městě. Když jsme se sešli, vyrazili jsme do Zoo. Zoo je rozhodně menší než ta pražská, ale to vůbec nevadí. Co je teda paráda, tak je to spojená zoo s botanickou. Jsou tam opravdu krásný skleníky (podle Markétky vypadají jak skleníky Madame Pomfreyové) a zahrady s altánky v maurském stylu. To je opravdu nádhera a podle mě nejhezčí z celé Wilhelmy.

 Co je taky super, tak je akvárium. Je tam parádní akvárium jak s mořskými potvorami, tak i normálními sladkovodními rybami.

No a zvířata, co vám budu povídat. Nám se asi nejvíc líbili lachtani a nosorožci. Pak gorily, ty mají moc pěkný výběh. Markétky favoriti jsou žirafy a skleník s motýli. No a závěr s lachtanem, co fakt divně heká :D

Tak, už máme po zkouškách a všechno jsme zvládli. Včera jsme měli premiéru s divadlem a povedlo se nám to. Já jsem měl teda menší incident, protože jsem měl okno a na takovejch 10 sec jsem se pěkně zasek, ale dobrý, nějak jsem se z toho dostal. Dneska hrajem zase, tak držte palce. Snad budu mít i nějaký fotky. Mám teda parádní kostým. Je to takovej divnej zelenej župan, kterej smrdí plísní a vypadám v něm jak vodník, ale má úspěch, lidi se smějou :).

Nestíhám....

Už je to pěkně dlouho, co jsem naposledy něco napsal. Bohužel přišli zkoušky, blíží se premiéra divadla a neměj jsem čas něco psát. A když ten čas byl, tak jsem neměl chuť. Já vím, jsem děsnej. Od posledního příspěvku se stalo tolik věcí: Byli jsme s Markét ve Štrasburku (příspěvek mám rozepsaný), s karatistama jsme měli společnou sobotu, což znamená 3x trénink a pak grilování, byli jsme několikrát v hospodě na kneipe tour, Stadtfest v Tübi, návštěva Markéty mamky a čundr s našincema po Švábsku, no strašně hodně. Nevím, jestli to všechno stihnu dopsat. Určitě ne tady v Tübi, ale snad něco dopíšu doma. Ani ne za 2 týdny už jedeme domů a můj pobyt je u konce. No kdyby vás něco cíleně z Tübi zajímalo: doprava, restaurace, kluby, kneipy, tak mi přidejte comment a já sepíšu, co bude v mých silách. Původně jsem chtěl psát informace o Tübingenu jako takovém pro budoucí studenty, ale nakonec se z toho stal můj takovej deník. No musím zamáčknout slzičku. Doufám, že ještě nějaké další příspěvky dodám, ale teď se musím ještě učit, zítra mě čeká zkouška.

Výlet za Amonity

6.6.

V sobotu ráno jsme se s partou vypravili na vykopávky druhohorních oblud. Jeli jsme já, Markét, Bára, Jula, Verča, Oskar a Tommy. Byl to takový Česko/Hongkongský výlet. Nakoupili jsme za relativně malý peníz lístek a vyrazili jsme. Bohužel, když jsme přestupovali na vlak, v tom zmatku jsme skočili do jiného a tak jsme jednu zastávku jeli úplně na druhou stranu. Další vlak měl jet až za půl hodiny, tak jsme prostě pokožili na předměstí Stuttgartu a dali si zmrzku. Poté jsme vlakem dojeli do Kirchheim unter Teck, odkud jsme pak jeli busem. Nevěděli, odkud máme jet a díky Tommyho internetu v mobilu jsme všechno našli. Dojeli jsme do Holzmadenu, odkud nás čekal asi 4 Km pochod. Což o to, to není zas takový track, ale v tom VEDRU!. Bylo to asi největší MEGAVEDRO za 155,4154535let! Asi 35*C ve stínu! No nějak jsme se tam doplazili. Šli jsme vlastně ještě kus za Holzmaden, do Ohmdenu, kde je parádní lom na sběr zkamenělin. Cestou tak jdeme a vedle nás pole a Oskar se ptá:" Todle je rýže?" :D.

Hledači pokladů

Barča

Jula s Večou

Oskar s Julou

Došli jsme do lomu, půjčili si kladiva a majzlíky a šli na to! V tomhle lomu každý něco najde, otázkou jen je, jak je to pěkný/velký. Já jsme se zaměřil na sběr kostí, ačkoliv je to to nejhnusnější, co tady můžete najít. Je tady hromada amonitů, vše různejch tvarů, barev a velikostí. Také tu jsou mušle, belemniti, kusy dřeva, kosti a moje oblíbené - rybí koprolity (zkamenělý hovna). V lomu jsme asi řádili necelé 2 hodinky, protože když je kolem vás všude černá břidlice, je 13:00 a 30*C! PAŘÁK. úplně si to říkalo o úpal nebo spálení zad. Verča se toho nebála. Nahodila plavky a vyrazila chytat bronz. Jula místo toho vyrazil na lov amonitů a našel jich pěknou kopu. Markét zase našla parádní aptych, což je zobák od amonita. Kluci z Hongkongu taky byli nadšení, protože nic takového předtím nedělali a Oskar byl velmi překvapen, když jsme mu ukázal Fisch shit. Co taky bylo super, tak do lomu přijel zmrzlinář. To jsem teda ještě nikde neviděl. Ta zmrzka fakt bodla.

Lovci 1

Lovci 2

Když už jsme byli úplně vypálení, vyrazili jsme do města dát si někde pivo. Bohužel hospody kolem byly zavřené, poblíž ale byl jeden krámek. Když viděl tudle naší skupinu, rozdal nám všem lahváče a řekl ať jdem, že je to na účet podniku. To jsme vážně vypadali tak zbědovaně? No ale bylo to super. Vykožili jsme pod stromem a dali si osvěžující drink a to kostenlos.

Vrátili jsme se zpět do Holzmadenu, kde jsme navštívili paleontologický muzeum. To abychom viděli, co jsme mohli najít a nenašli.

Pak už jen cesta z5 do Tübi :)

Stocherkahnrennen

4.6.
Celý Tübingen se dnes před dvanáctou hodinou sešel na Neckarinsel a vyčkával událost roku - Stocherkahnrennen! Jedná se o závod na místních lodičkách a je to spojený i s přehlídkou kostýmů. Je tam fakt mraky lidí a pokud chcete nějaký dobrý místa, musíte tam být dost dlouho dopředu. My jsme taky přišli dřív, ale nějak nás nebavilo vysedávat na louce a tak jsme různě korzovali po ostrově.

 

 

Pak to vypuklo. Po řece proplouvali jednotlivé loďky s posádkami v různých kostýmech. Byla tu loď plná římanů, rocková loď, chlapi převlečení za roztleskávačky, hunny bunnies, hippies loď a nejlepší byla loď mimoňů. Ta shodou okolností patřila geologům. Před 2 dny u nás na fakultě jsme viděli, jak lidi vyrábí takový divný žlutý věci. Říkali jsme si, že to vypadá jako mimoni, ale proč to dělají, to nám bylo až do dneška záhadou. Mimoni dostali dostali nejvíc bodů za kostým a potom se závodníci připravovali na závod. Vzali si bojové uniformy a sundali hloupé kostýmy, které by je zdržovali v závodění. Do startu zbývalo asi 30 min a my jsme šli na párek v housce.

 

 

A pak to začlo! Lodě vystartovali z druhého konce ostrova a asi po 10 minutách dojeli k nám. Stocherkahn funguje na principu, že vzadu je kormidelník a tlačič v jedné osobě, který má fakt velký bidlo. Ostatní členové posádky nemají pádla a pomáhají mu rukama. Všichni fandili a čekali jsme, která loď se převrhne. Když projeli kolem nás, přesunuli jsme na druhý břeh ostrova. Závodníci musí totiž ostrov objet. Zde závod byl mnohem dramatičtější. Lodě se mezi sebou sráželi a posádky už byli unavený. Dočkali jsme se i převržení jedné lodě! Po závodu posádka, co byla poslední musí vypít nějaký fujtabl, ale to jsme už bohužel neviděli. Bylo tam moc lidí a všichni po závodu odcházeli, tak jsme taky šli.
Je to moc hezká tradice a moc by se mi líbilo, kdyby něco podobného bylo i na Vltavě. Hlavně ta přehlídka kostýmů. Rozhodně to stojí za to!