Výlet za Amonity

6.6.

V sobotu ráno jsme se s partou vypravili na vykopávky druhohorních oblud. Jeli jsme já, Markét, Bára, Jula, Verča, Oskar a Tommy. Byl to takový Česko/Hongkongský výlet. Nakoupili jsme za relativně malý peníz lístek a vyrazili jsme. Bohužel, když jsme přestupovali na vlak, v tom zmatku jsme skočili do jiného a tak jsme jednu zastávku jeli úplně na druhou stranu. Další vlak měl jet až za půl hodiny, tak jsme prostě pokožili na předměstí Stuttgartu a dali si zmrzku. Poté jsme vlakem dojeli do Kirchheim unter Teck, odkud jsme pak jeli busem. Nevěděli, odkud máme jet a díky Tommyho internetu v mobilu jsme všechno našli. Dojeli jsme do Holzmadenu, odkud nás čekal asi 4 Km pochod. Což o to, to není zas takový track, ale v tom VEDRU!. Bylo to asi největší MEGAVEDRO za 155,4154535let! Asi 35*C ve stínu! No nějak jsme se tam doplazili. Šli jsme vlastně ještě kus za Holzmaden, do Ohmdenu, kde je parádní lom na sběr zkamenělin. Cestou tak jdeme a vedle nás pole a Oskar se ptá:" Todle je rýže?" :D.

Hledači pokladů

Barča

Jula s Večou

Oskar s Julou

Došli jsme do lomu, půjčili si kladiva a majzlíky a šli na to! V tomhle lomu každý něco najde, otázkou jen je, jak je to pěkný/velký. Já jsme se zaměřil na sběr kostí, ačkoliv je to to nejhnusnější, co tady můžete najít. Je tady hromada amonitů, vše různejch tvarů, barev a velikostí. Také tu jsou mušle, belemniti, kusy dřeva, kosti a moje oblíbené - rybí koprolity (zkamenělý hovna). V lomu jsme asi řádili necelé 2 hodinky, protože když je kolem vás všude černá břidlice, je 13:00 a 30*C! PAŘÁK. úplně si to říkalo o úpal nebo spálení zad. Verča se toho nebála. Nahodila plavky a vyrazila chytat bronz. Jula místo toho vyrazil na lov amonitů a našel jich pěknou kopu. Markét zase našla parádní aptych, což je zobák od amonita. Kluci z Hongkongu taky byli nadšení, protože nic takového předtím nedělali a Oskar byl velmi překvapen, když jsme mu ukázal Fisch shit. Co taky bylo super, tak do lomu přijel zmrzlinář. To jsem teda ještě nikde neviděl. Ta zmrzka fakt bodla.

Lovci 1

Lovci 2

Když už jsme byli úplně vypálení, vyrazili jsme do města dát si někde pivo. Bohužel hospody kolem byly zavřené, poblíž ale byl jeden krámek. Když viděl tudle naší skupinu, rozdal nám všem lahváče a řekl ať jdem, že je to na účet podniku. To jsme vážně vypadali tak zbědovaně? No ale bylo to super. Vykožili jsme pod stromem a dali si osvěžující drink a to kostenlos.

Vrátili jsme se zpět do Holzmadenu, kde jsme navštívili paleontologický muzeum. To abychom viděli, co jsme mohli najít a nenašli.

Pak už jen cesta z5 do Tübi :)

Stocherkahnrennen

4.6.
Celý Tübingen se dnes před dvanáctou hodinou sešel na Neckarinsel a vyčkával událost roku - Stocherkahnrennen! Jedná se o závod na místních lodičkách a je to spojený i s přehlídkou kostýmů. Je tam fakt mraky lidí a pokud chcete nějaký dobrý místa, musíte tam být dost dlouho dopředu. My jsme taky přišli dřív, ale nějak nás nebavilo vysedávat na louce a tak jsme různě korzovali po ostrově.

 

 

Pak to vypuklo. Po řece proplouvali jednotlivé loďky s posádkami v různých kostýmech. Byla tu loď plná římanů, rocková loď, chlapi převlečení za roztleskávačky, hunny bunnies, hippies loď a nejlepší byla loď mimoňů. Ta shodou okolností patřila geologům. Před 2 dny u nás na fakultě jsme viděli, jak lidi vyrábí takový divný žlutý věci. Říkali jsme si, že to vypadá jako mimoni, ale proč to dělají, to nám bylo až do dneška záhadou. Mimoni dostali dostali nejvíc bodů za kostým a potom se závodníci připravovali na závod. Vzali si bojové uniformy a sundali hloupé kostýmy, které by je zdržovali v závodění. Do startu zbývalo asi 30 min a my jsme šli na párek v housce.

 

 

A pak to začlo! Lodě vystartovali z druhého konce ostrova a asi po 10 minutách dojeli k nám. Stocherkahn funguje na principu, že vzadu je kormidelník a tlačič v jedné osobě, který má fakt velký bidlo. Ostatní členové posádky nemají pádla a pomáhají mu rukama. Všichni fandili a čekali jsme, která loď se převrhne. Když projeli kolem nás, přesunuli jsme na druhý břeh ostrova. Závodníci musí totiž ostrov objet. Zde závod byl mnohem dramatičtější. Lodě se mezi sebou sráželi a posádky už byli unavený. Dočkali jsme se i převržení jedné lodě! Po závodu posádka, co byla poslední musí vypít nějaký fujtabl, ale to jsme už bohužel neviděli. Bylo tam moc lidí a všichni po závodu odcházeli, tak jsme taky šli.
Je to moc hezká tradice a moc by se mi líbilo, kdyby něco podobného bylo i na Vltavě. Hlavně ta přehlídka kostýmů. Rozhodně to stojí za to!