Očekávaná cesta s neočekávaným Mácou

1.3.
Z domu jsme odjeli včas. Den předtím jsem si volal s panem řidičem a řekl nám, ať jsme tam hlavně včas. Takže u KFC na Zličíně jsme byli 20min předem. Když nastala hodina H, řidič nikde. Radši jsem mu zavolal, what´s up a on, že se trošku zpozdí. Zpozdil se o 20 minut. Jakmile přijel černej Superb, okamžitě k němu přiskočila holka a kluk. „Jéžiš, vždyť on si bude myslet, že jsem to já a Markét a podle jízdomatu jsme měli být jediný 2 pasažéři“. Nakonec vše bylo v pořádku a v autě nás bylo 5. Tvl! A co věci. Koukám na ten kufr a vidím ty naše kufry (2 a krosna). „To se tam nevejde“. Vešlo..

Vyjeli jsme.  Z těch dvou se vyklubali Němci a ten jeden byl asi Ind. Holka si sedla dopředu a chvíli kecala s řidičem. Pak si nacpala do uší sluchátka a už jsme od ní nic neslyšeli. Řidič po přejezdu hranic, když jsme ztratili rádio impuls, začal pouštět svůj playlist. Začal s Landou. Někde na netu jsem si našel, že je docela aktivní ve straně národních socialistů. Mnó, pěkný start. Pak ale tomu dal korunu. Pan řidič Klusáček (tak se fakt jmenuje) začal hrát Kluse. Pak nám dal čóču s Disco disco Partyzáni. A hlavně u toho zpíval!

Vedle Markét seděl ten Ind. Nějak jsme se začli o něčem bavit, díky bohu anglicky. Jenže jestli jste někdy mluvili s Indem, tak víte, co mám na mysli. Markét řekla: „Je to takovej indickej Máca, co žvatlá a mluví v jiným jazyce!“ Tak jsme mu začli říkat Máca. Tenhle Máca nám začal vysvětlovat slevový kupóny na jízdenky. Vůbec jsme to nechápali. Pak zničehonic řekl, že prší (pršelo asi 20 min) a pak si na mě vzal telefon. Ok, říkám si. Kdyby něco, máme Mácu ve Stuttgartu.

Když jsme přijeli do Stuttgartu, Máca si nás vzal pod svoje křídla. Najednou vzal Markét kufr, a že jdem na S-bahn. Tam jsme si stoupli před automat na jízdenky a to, co jsme nechápali, tam začal zběsile vyťukávat. Tak jsme si koupili lístky na vlak do centra, který platí i na metro a vlak na zítřejší cestu do Tübingenu. Nějakou regionální kartu Baden – Würtenberg která platí úplně na všechno a je o 3 € levnější než normální lístek. Díky tomu nám ujel vlak a další jel až za 30min. No a teď tam tak čekáme a zakecali jsme se. Máca je ve skutečnosti Bharath a musel mi to napsat :D. Pochází z jižní Indie a 4 měsíce maká jako ajťák tady ve Stuttgartu. Netuší, co je kuře Windaloo, ale má rád ostrá jídla. Je to hinduista, ale vůbec to náboženství nechápe. Pak už nám jel vlak. Dal nám svojí müsli tyčinku a my mu naoplátku dali Fidorku. Na hlaváku jsme šli do metra. Tam jsme se trochu ztratili a on řekl: „ Milan, follow me!“ Já za ním šel, pak jsem se otočil, protože tam přece nenechám Markét s kuframa, tak na něj volám, ať se vrátí. Máca skočil do úplně jinýho metra a odjel.

Když jsme se ubytovali na hostelu, Máca mi volal. Jestli jsme ok, našli jsme hostel a že se omlouvá, že mu zrovna jelo to jeho metro. Řekli jsme si, že budem v kontaktu no a za 2 týdny jdem na Frühling festival, tak jsem zvědavej.