2.3.
Asi v tom našem hostelu jsou na Čechy zvyklí, protože jediné co tam šlo ukrást byly ramínka, které jako jedinou "blbinu" jsem vzal. Žádný ručníky, mejdlíčka, skleničky, nic. U snídaně jsme se napakovali, páč bylo jasný, že další jídlo budou až řízky k večeři. Co mě opravdu zarazilo, byla želví houska, která chutnala jak preclík. Ještě bylo vtipný, když odnášíte nádobí, vedle okénka byl koš a dřez. "To mám jako to nádobí umýt?" Pak se ale objevili něčí ruce a čapli hrnky a talíře a vše bylo v richtigu.
 |
| Snídaně šampiónů |
 |
| želví houska |
 |
| Pokoj v hostelu |
Po snídani jsme se vypravili na nádraží. Pořád jsme nevěděli, jestli náš Baden - Würtnberg ticket platí i na U-bahn, ale riskli jsme to. Na nádraží jsme vůbec nevěděli, kam, kde, jak, jaký vlak apod. Chvíli jsme tam bloudili jak místní holubi a pak jsme přišli k chytrému terminálu. Ten nám zjistil číslo vlaku, v kolik jede a i z jakýho nástupiště. Paráda, ale je to ICE vlak. Co to znamená? Platí na to Baden - Würtnberg ticket? Co když Máca kecal a taky vůbec neví? Raději jsme jak pitomci šli na Informace se zeptat. Pán nás díkybohu ujistil, že Baden - Würtnberg ticket platí úplně na všechno! Sláva, tak jsme čapli kufry a šli na 12. nástupiště. Sedli jsme si do vlaku, naházeli kufry na horní police (to bylo fakt náročný) a vyrazili. Vlak byl docela hnusnej, pod nohama jsem měl něco vylitého (snad ne nablito) a hučel jak turbodiesel. Paní průvodčí byla velice nadšená z našeho super lístku. Ve vlaku jsme se ujišťovali, kam půjdem a co všechno musíme 1. den zařídit.
Žádné komentáře:
Okomentovat