Bylo brzké ráno, první Máj a pršelo jako z konve. Ale ani to nás neodradilo si udělat výlet do Sigmaringenu, romantického městečka asi hodinu cesty odtud. Moc jsme o městě nevěděli, jen to, že je tam hrad a protéká jím Dunaj. Markét četla jednu knížku, kde je o Sigmaringenu zmínka a moc si tam přála jet. Ve vlaku jsme potkali naše japonské kamarádky, které mířili na Hohenzollern. No, ten výšlap na kopec v dešti musel být parádní. Po příjezdu jsme hledali infocentrum, na které byly všude šipky. Infocentrum jsme ale prostě nenašli. Našli jsme ale za to hrad. Ten byl teda opravdu krásnej, bohužel se tam nesmělo fotit. Byly tam obrovské vyzdobené haly a pořádná zbrojnice no a prostě všechno co má hrad mít. Prohlídka byla v nj a bohužel moc jsme se nechytali. Ale musím říct, že vevnitř byl hrad mnohem hezčí než Hohenzollern. Po prohlídce jsme si šli dát oběd. Město bylo dost prázdné, když bylo tak nevlídné počasí a státní svátek a moc jsme nevěděli, kam si jít sednou. Našli jsme jednu hospodu, ale z té nás hned vykopli, že mají plno. No ale vůbec nevadilo, protože jsme našli mnohem lepší. Byla to taková malá zapadlá hospůdka a uvnitř byl jen děda s vnukem, vrchní a ještě jeden kluk. Nejdřív jsme nevěděli, jestli vůbec můžeme dál, ale číšník nás zval, tak jsme šli. Já si objednal čivabčiči s hranolkama a Markét měla krutí steak. Jak nás číšník slyšel povídat, chorvatsky se nás zeptal, jestli jsme Chorvati. Když jsme ho vyvedli z omylu, tak nám vysvětli, že je Chorvat a jazyk mu přišel stejný. No přecpali jsme se a šli jsme na procházku Sigmaringenem.
Na náměstí bylo asi 20 holek ve vojenských kalhotách co dělali děsnej kravál. "Co to je?" říkám a najednou tenhle dav se valil k nám. Byla to svatba a Markét si za 2€ musela dát s nevěstou panáka. Bylo to fakt vtipný.
Po hohenzollernovským dortu nás čekala cesta domů a večer byl HOKEJ!
Žádné komentáře:
Okomentovat