Karate

Aby jste si nemysleli, že se flákám, chodím tady poctivě na karate. Tréninky jsou tu dobré a úroveň je podle mě stejná jako u nás. Cvičí se v obrovské hale, kde bohužel není tatami, ale naštěstí ani parkety. Je nás tam dohromady asi 40 lidí a po rozcvičce se rozdělíme na dvě skupiny podle úrovně. Tréninky jsou 3x týdně a kdo chce, může ještě chodit v pondělí nebo i o víkendu.

Čeho jsme si všiml, tak se tady mnohem víc kope. Například včera jsme asi hodinu dělali uširo-geri. Rozdílné jsou i zkušební řády. Třeba kopy nejsou oddělené v kihonu, ale jsou součástí jiných technik. Například dopředu Age-uke a pak kekomi apod. Jsou to často takové ty Ochiho motanice. Jednou něco dopředu, pak otočka, pak vzad a tak. Velmi se tu dbá na práci boků, takže vy nevěřící Tomášové, co si myslíte, že je to zbytečné, tak není! Často nás trénuje Michael Reinhart, kterého znám z Gasshuku, což je super. No takže Karate zdar! Když mě ještě něco napadne, tak to připíšu.

www.karate-tuebingen.de/

Naše 1. česká návštěva

16 - 17.5.
V sobotu za námi přijela Zuzka s Karlem na návštěvu. Markétka pro ně připravila oběd a napnutě jsme na ně čekali. Byli tady asi v 1 hodinu. Já jsem večer předtím chlastal s Alyshem a Rodolfem, takže jsem měl docela katera, ale v pohodě, všechno zvládneme. Přivítali jsme je do našeho bytu a Zuzka hned obsadila postel, že přesně tudle chce taky: "Užijte si ji, takovoudle už nikdy mít nebudete!"
Odpoledne jsme hráli hokej s Kanadou a tak jsme nakoupili strašně moc piv, brambůrky apod. Po obědě jsem ale rozhodl, že půjdeme do města. Myslel jsem si totiž, že hokej začíná až v 16:15 a ne už v 15:15. Asi jsme byl pořád na mol, no ale šli jsme. Děcka neměli lístek, tak jsme šli do města pěšky. Prošli jsme si centrum a chtěli jsme jít na zmrzlinu. Šli jsme do té nejlepší cukrárny ve městě, jenže tam šel i zbytek města a když jsme viděli tu frontu, přešla nás chuť. Courali jsme se asi 2 hoďky po městě a pak jsme se vrátili na kolej, abychom viděli zbytek hokeje. Stihli jsme poslední třetinu a nakonec jsme byli rádi, že jsme to nesledovali. Po hokeji jsme ty 2 turisty ubytovali v hotelu Barbarína a potom jsme šli ještě jednou do města na večeři. Zamířili jsme si to rovnou do švábské restaurace, aby taky ochutnali ty místní blafy. Karel si dal "jagger" řízek se špeclemi, Markét si dala řízek s ananasem, já jsem si dal hovězí v křenové omáčce a Zuzka lampu vína :D.
No přežrali jsme se a já jsem ještě po Karlovi dorazil toho myslivce. Pak jsme šli ještě na jedno do pivovaru, kde probíhala rozlučka se svobodou jedné dívčiny. Po celodenním chození jsme byli utahaný jak koťata a to pivo nás ještě dorazilo. No a Zuzka nám označila knihovnu.

2. den jsme jeli na výlet do Bebenhausenu, což je klášter a zámek hned za rohem. Ten jsme si prošli a Zuzce se moc líbil. Po prohlídce jsme se s těma 2 rozloučili a poslali je zpět domů. do Podolí.....

Exkurze Wutach

8 - 10.5.
Přihlásili jsme se na geologickou exkurzi kolem kaňonu řeky Wutach. Jela s náma i Káťa, takže o Čechy nouze nebyla. Moc jsme nevěděli, do čeho jdeme, ale o to více to pak stálo za to.
V pátek ráno jsme se sešli na školním dvoře, kde už teda postávala skupinka lidí. Exkurze probíhala v nj, takže jsme kolikrát vůbec nevěděli, hlavně ze začátku, ale vedoucí (Jochen a Marcus) nám rádi všechno vysvětlovali v aj. Nasedli jsme do školních dodávek a vyrazili. Trošku mě zarazilo, že v naší dodávce jsme byli jen my 3 a řidič, nikdo s námi evidentně nechtěl jet. Pak ale při čůrací pauze se k nám přidali vedoucí a Káťa začala konverzaci. První místo, kam nás dovezli, byl silniční zářez, který jsme měli zmapovat. Všichni kolem nás, až na výjimky, byli prváci a exkurze byla hlavně z obecný geologie, mineralogie a petrografie. Řeknu vám, od druháku jsme to neviděl a moc jsem si toho nepamatoval, takže opáčko vůbec neuškodilo.

Pak jsme pokračovali do údolí řeky Wutach, která se posléze více zahlubuje do údolí a jdete vlastně kaňonem. Příroda je tam moc krásná a hlavně moc pěkný profily. Procházíte vlastně celým triasem a jurou, což je super a cestou je spousta zajímavých paleontologických a litologických zajímavostí. Našli jsme třeba dinosauří stopu. Přijde mi fakt divný, že u nás se našli 2 a je z toho strašný haló a tady je to docela běžná věc. Ušli jsme asi 15km a ubytovali jsme se v krásným hotýlku Schattenmühle. 

Večer jsme grilovali a chlastali u ohně, paráda. Poznali jsme se s hromadou novejch lidí a celej večer to fakt byla zábava. Když došli piva, zabalili jsme to a šli spát.

Druhý den ráno nás čekal opět 15km pochod napříč kaňonem. Šli jsme podél vysoké vápencové stěny a v poledne jsme piknikovali. Vedle byla naučná stezka a povídání o ptáku jménem Milan. WTF? Milan je nějakej pták? No...je to luňák :D.
Cestou jsme potkali řadu vodopádu a večer došli ho ubytovny, kde jsme přepsali.

Večer jsme se naučili novou chlastací hru, Flunkyball. Je to tady v Německu dost populární. Máte 2 týmy a každý hráč má pivo. Mezi nimi stojí petka s vodou. Jedno družstvo má menší petku s vodou a snaží se větší petku trefit. Když ji trefí, exuje pivo. Kdo první vypije, vyhrál. Docela easy hra. Bohužel místo petky druhý družstvo trefilo moje pivko, tak sem si to moc neužil, ale pak jsem musel za "trest" vypít nový :D. Ne teda na ex naštěstí. 

Poslední den náš čekala exkurze po paleontologických lokalitách, na které jsme se těšili nejvíc. No a úlovků bylo hodně. Mám tady hromadu amonitů a belemnitů, tak jestli nějaké chcete, stačí říct. Tady rostou jako po houbách :).

Večer se pak hrál hokej a hráli jsme s Německem. těšil jsem se jak blázen na tenhle match, ale tady je hokej všem ukradenej a ani v jedný kneipe to nevysílali. No ale "domácí kino" to jistilo.

Darth Vader aneb Pokusný králík No. 2

3.5.
Jelikož už jsem dobral antibiotika, mohl jsme se zúčastnit 2. experimentální noci v nemocnici. Dneska na mě byli dva, byl tam ještě jeden pomocník jménem Marcus. Začalo to stejně jako minule, vyplnil jsem dotazník, jak se mám a na hlavu mi nasadili elektrody. Tentokrát mi ale na obličej ještě přidali dýchací masku.

1) První pokus spočíval na test čichu. Do masky mi pouštěli různé pachy a já zaznamenával, jestli něco cítím nebo ne. Nejdříve jsem nic necítil a posléze mi pustili takovou jablečnou vůni. Takhle jsem tam seděl asi 10 min a fetoval.  Poté jsem hodnotil, jestli mi to přišlo rozeznatelné, povědomé, jestli mi to vonělo atd.

2)  Další část se zabývala mými zrakovými vjemy. Na monitoru se objevovala červená tečka, buď na levé nebo na pravé straně. Já pomocí kláves X a N měl co nejrychleji označit, na které straně je. To jsem také dělal asi 10 minut a 2x jsem chyboval...no ale snad dobrý, jestli jsem to pochopil správně, tak většinou jsem to zmáčkl za 0,4s.

3) Pak mě čekala asi nejhorší věc, pexeso. No monitoru mi postupně odhalili všechny kartičky (8x8), pak se zase zakryly a já jsem měl k jednotlivému obrázku najít ekvivalent. I normálně jsem blbec na pexeso a ještě s plynovou maskou. No měl jsem dobře jen 60%, ale mohlo to dopadnout hůř. Pak mi ještě jednou pouštěli vůně, opět jsem vše načmuchal bez chyby. Annette mi pak řekla, že je to všechno a můžu jít spát, juchů.  Samozřejmě s připojenýma elektrodama.
O 2 hodiny později mě vzbudili a dělali na mě další pokusy. Řeknu vám, není moc příjemný pocit, když vám 2 lidi kontrolují elektrody na hlavě a mluví mezi sebou německy. Poslali mě se projít na chodbu a že za 20 min budem pokračovat. U počítače jsem zase hrál pexeso. Tentokrát jsem to měl ještě horší, 47%. Jenže pak to bylo ještě horší. Měl jsem ty kartičky otáčet tak, jak byly před spaním. Jejda, no tak teď se ukáže, jestli se ve spánku informace líp uchytí. No, nic moc, bylo to 40%. Když jsem to dodělal, musel jsem zase skládat pexeso, tentokrát ale zase podle 2. vzoru. Řeknu vám, už se mi fakt motalo, kde byl papoušek, židle nebo rajče. Tentokrát na 47%.  No, vyhodnoťte si to sami, jestli má cenu se učit před spaním nebo až ráno...
Po pexesu jsem šel opět klikat, kde je červená tečka. V 02:30 moc náladu na klikání nemáte a už jsem jim tam dost spal, ale říkám si: "Milane, hecni se, klikej jak borec, ať to máš rychlejší jak 0,4s. Výsledek jsem měl stejný jako předtím, 2 chyby. Po pexesu a klikání už byl konec a já si mohl jít zaslouženě lehnout.
Ráno pak umýt z hlavy lepidlo na elektrody. Je taková sádra a jde to děsně blbě dolů. Po sprše byl konec já to v pořádku přežil. Takže až vás někdo vybídne být pokusný králík v psychologické laboratoři, nebojte se toho, za 75€ to stálo!

Sigmaringen

1.5.
Bylo brzké ráno, první Máj a pršelo jako z konve. Ale ani to nás neodradilo si udělat výlet do Sigmaringenu, romantického městečka asi hodinu cesty odtud. Moc jsme o městě nevěděli, jen to, že je tam hrad a protéká jím Dunaj. Markét četla jednu knížku, kde je o Sigmaringenu zmínka a moc si tam přála jet. Ve vlaku jsme potkali naše japonské kamarádky, které mířili na Hohenzollern. No, ten výšlap na kopec v dešti musel být parádní. Po příjezdu jsme hledali infocentrum, na které byly všude šipky. Infocentrum jsme ale prostě nenašli. Našli jsme ale za to hrad. Ten byl teda opravdu krásnej, bohužel se tam nesmělo fotit. Byly tam obrovské vyzdobené haly a pořádná zbrojnice no a prostě všechno co má hrad mít. Prohlídka byla v nj a bohužel moc jsme se nechytali. Ale musím říct, že vevnitř byl hrad mnohem hezčí než Hohenzollern. Po prohlídce jsme si šli dát oběd. Město bylo dost prázdné, když bylo tak nevlídné počasí a státní svátek a moc jsme nevěděli, kam si jít sednou. Našli jsme jednu hospodu, ale z té nás hned vykopli, že mají plno. No ale vůbec nevadilo, protože jsme našli mnohem lepší. Byla to taková malá zapadlá hospůdka a uvnitř byl jen děda s vnukem, vrchní a ještě jeden kluk. Nejdřív jsme nevěděli, jestli vůbec můžeme dál, ale číšník nás zval, tak jsme šli. Já si objednal čivabčiči s hranolkama a Markét měla krutí steak. Jak nás číšník slyšel povídat, chorvatsky se nás zeptal, jestli jsme Chorvati. Když jsme ho vyvedli z omylu, tak nám vysvětli, že je Chorvat a jazyk mu přišel stejný. No přecpali jsme se a šli jsme na procházku Sigmaringenem.

 

Na náměstí bylo asi 20 holek ve vojenských kalhotách co dělali děsnej kravál. "Co to je?" říkám a najednou tenhle dav se valil k nám. Byla to svatba a Markét si za 2€ musela dát s nevěstou panáka. Bylo to fakt vtipný. 

Obešli jsme si hrad a podívali se i na vyhlídku u Dunaje. V centru jsme nakonec infocentrum našli, bohužel ale bylo zavřené, takže žádné pohledy :(. Odpoledne jsem pak ještě zašli na kafe a dortík do místní cukrárny.

Po hohenzollernovským dortu nás čekala cesta domů a večer byl HOKEJ!