Výlet do Stuttgartu

27.3.
v pátek jsme s celým Startkurzem jeli do Stuttgartu. Nejdříve jsme jeli do Mercedes-Benz muzea. Co mě nejdřív zaujalo, byla samotná budova. Trošku mi to připomíná nějaký fotbalový nebo jiný sportovní stadion. Uvnitř jsme si vzali audioprůvodce. Škoda jen, že nebyl česky. Futuristickým výtahem vyjedete do nejvyššího patra, kde celá výstava začíná u koně, jako u nejstaršího auta :D. Muzeum je seřazené chronologicky a je doplněna důležitými historickými událostmi, což se mi moc líbilo. Byl tam i celej poster o pražským jaru. Zároveň jsou v muzeu ukázaný auta, která patřila známým lidem, např. princezně Dianě nebo Papa mobil. Taky je tam bus patřící fotbalovýmu mančaftu, když Němci někdy v 70. letech vyhráli MS. Co se mě nejvíce líbilo, tak byly auto z 50. let a různé prototypy. Například takový futuroauto z 30. let, co jezdilo víc jak 200Km/h.

Po návštěvě muzea nás čekala prohlídka města. Stuttgart podle mě nemá moc co nabídnout. Moderní město plné drahých obchodů. Většina starých budov byla vybombardována a zbylo jich jen pár. Samotné historické centrum obejdete tak za 20 min. Půjdete kolem starého zámku na velký náměstí, kde je nový zámek, taková kopie Versailles a pak se jde do takového parčíku s jezírkem, kde je místní opera a divadlo. To obejdete a jste na Königstrasse, což jsou takový Příkopy. No a touhle ulicí dojdete zase před Versailles a je to :D. V místním obchoďáku jsme si dali Kebab, kterej byl fakt libovej. Naše spolužačka z Čile ho nikdy neměla a ani netušila, jak se to jí. Ale chutnalo jí to :).
Pak jsme se courali další hodinu po městě. Většina lidí šla nakupovat a my jsme s Markét a Lindou šli na kafe. Poté jsme navštívili místní tržnici. Pokud jste byli v Budapešti, tak todle je taková menší kopie té maďarské tržnice.

Tržnice

Centrum Stuttgartu

Pak nás čekala návštěva muzea historie Bádenska-Württemberska. To můžu doporučit, to se mi opravdu moc líbilo. Naše skupina měla i anglického průvodce, kterej byl fakt skvělej. Vyprávěl to fakt moc pěkně a poutavě. Vtipná je, že todle území byla jen hromada malej knížectví a hrabství a všeho prostě, pak přišel Napoleon a řekl: "To je bordel, uděláme z toho jedno království". No a tak vzniklo Bádensko-Württembersko :D. Zároveň taky řešil i aktuální problémy, jako například imigranty nebo zavření jaderných elektráren v Německu. To ale tady řešit nebudu. Pokud vás zajímá můj názor, probereme to u piva. Pan průvodce nám pak dal místní cukroví, Wibele. Jsou to takový pusinky. Když se dozvěděl, že jsme z Česka,hned nám bežel ukázat paní na informacích, která je z Opavy :D.

Po muzeu jsme měli další hodinu rozchod. Už nás pekelně boleli nohy, tak jsme si řekli, že půjdeme prozkoumat místní knajpy. Řeknu vám, najít v centru Stuttgartu nějakou normální hospodu, to je teda nadlidskej úkol. Hodinu jsme ji hledali! Všude byly jen samý debilní steak houses a podobně, což prostě na jedno pivko je úplně na prd. Nakonec jsme ji našly a pivko měli dobrý. Dokonce tam měli i Krušovice :D. Po pivku cesta zpět do Tübi a večer jsme koukali na SW.

Japonský večer

25.3.
Dnes večer jsme s Markétkou byli pozvaní na večeři k našim dvoum spolužačkám z Japonska, Natsumi a Riko. Připravili nám tradiční jídla. Ačkoliv před chvílí jsme se vrátili, už si ty jména nepamatuju. Byly to takový palačinky se sójovou omáčkou smotané do rolky, polívka s řasami a rýžové koule s rybou nebo japonským kořením. My jsme přinesli něco k pití, nějaké to vínko a džus. Před jídlem jsme si dali dlaně k sobě a pronesli "itadakimas" což znamená něco jako poděkování za jídlo. Zajímavé je, že v jídle není žádný pořádek jako u nás. My jsme jim říkali, že u nás se nejdřív jí polévka, pak hlavní chod a nakonec dezert (s předkrmem jsem je nezatěžoval). V Japonsku se jí vše podle chuti. Během večera se zajímali, co všechno víme o Japonsku. Jsou opravdu moc nadšení, když něco víte a když jsem já na ně vybalil jednu větu, co umím z karate (1. věta Dojokunu), padli na zadek. Moc byly rády, že znám princeznu Mononoke a Hačika. Takhle milé lidi už jsem dlouho neviděl. Byly strašně pozorný a ptaly se nás, z jakého kelímku chceme pít a podobně. Pak se strašně zajímaly o Čechy a že v Tokiu mají jednu českou hospodu, kde mají krtečka a Dášenku a tak byly hrozně nadšený, že jsme jim to objasnili, oč vlastně jde. Vínem jsme si ťukli se zvoláním "kampai". Nejzajímavější bylo, když jsme začali rozebírat japonskou a českou gramatiku. Vůbec si neuměli představit našich 7 pádů. My jsme zase padli na zadek, když nám ukázaly svoje 3 druhy písma. Katakana, Hiragama a Kanji. V Kanji, což je písmo používající se i v Číně, mé jméno znamená "Krásná lilije" a Markéta je "tanec, šperky, květiny a vítězství". Říkaly nám 5 nejzajímavějších míst v Japonsku. Natsumi se jen tak zeptala, jestli známe tudle melodii a zabroukala Smetanovu Vltavu :D. Smetana i Dvořák v Japonsku frčí. Dále jsme si povídali o tradičním oblečení. Japonky nám vysvětlovaly rozdíl mezi kimonem a yukatou a my jsme jim vysvětlovali co je krajka (a to mi věřte, je to fakt těžký Japonkám v němčině vysvětlit, co je krajka).

Byl to opravdu moc pěkný večer a za týden jsme je pozvali na český večer k nám :). Sayonara

Párty v Kuckkucku

20.3.
Po mezinárodní večeři jsme se přemístili na kolej, kde jsme se pochlastali s našimi brazilskými spolužáky. Rudolf nám dal ochutnat jejich schnaps, cachaça. Je to pálenka z cukrový třtiny a chutná to jako něco mezi Havanou a Tequilou. Jak jsme si tak povídali, tak říkám Brazilcům, že kostkový cukr je z ČR. Toho se hned Rudolf chytnul, že děkuje Čechům, že zachránili svět před používáním krupicového cukru do kafe.
Poté jsme se přemístili do Kuckkucku, což je naše místní El Magico. Btw WHO, což je čtvrť, kde bydlíme, je vlastně takový jižák. Sídliště s kolejema s hromadou studentů, většina lidí bydlí právě tady. Musím se vám svěřit s 2 výroky, co Rudolf řekl.

"Do you know, what is between Fear and Sex? Fünf!"

Během večera jsme se bavili o jazycích a tak a já říkám, že nejvíc šílenej jazyk je maďarština. Na to mi Rudolf odpověděl: "But this is the language, what Devil respects!"

Já a Rudolf

Zatmění Slunce

20.3.
Ano, i tady v Německu jsme to museli vidět. V pátek dopoledne jsme přerušili výuku a všichni jsme šli ven se na tento podívat. Vyfasovali jsme brýle a kochali se. Spousta lidí se to snažila vyfotit mobilem přes brýle, což bylo fakt vtipný. Podle mě, moc pěkné zpestření.

Buchty a mezinárodní večeře

20.3.
V pátek večer se konala mezinárodní večeře, což znamená, že každý měl přinést nějaké typické jídlo ze svojí země. My jsme se tady s ostatními domluvili, že uděláme bramboráky a buchty. Já, Markét a Káťa jsme se pustili do buchet.

Úkol to nebyl snadný, protože sehnat dobrý povidla a udělat těsto není žádná brnkačka, holky to ale zmákli.Já jsem akorát míchal těsto a pak formoval buchty na plech. Buchty se nám vyvedli a běželi jsme s nima na párty.

Na párty jsme si vzali i naší vlajku, aby to všem bylo jasný, že buchty jsou z ČR. Buchty se zaregistrovaly a dali jsme je mezi ostatní jídla. Dohromady bylo asi 40 jídel ze všech koutů světa. Každý musel ke svému jídlu něco říct. Já jsem řekl, že recept mám od babičky (všichni udělali dojemné ouh) a že je to moc dobrý sladký "koláč". Po prezentaci se strhla rvačka o jídla. Mně osobně nejvíc chutnali zapečené těstoviny s rybou od našeho norského spolužáka. Fakt dobrý byly i asijská jídla. Vždycky nějaká sójová omáčka s rýží. Co teda bylo fakt děsný, tak byly americký, kanadský nebo australský věci. Většinou to byl toustovej chleba s něčím, fakt hrůza. Naše spolužačka z USA měla takovou divnou bramborovou kaši a nebyla vůbec slaná, prostě děs. Podle mě, nejhorší jídlo. Vtipný ale bylo, že zrovna když jsem tudle kaši jedl, přišla k nám a říkala, jak naše buchty jsou skvělí a že ji vůbec nechce dojíst, protože to je poslední kousek. Chutná to prý jako nebe. Já jsem neměl to srdce ji říct, že její jídlo má k nebi hodně daleko. Po večeři jsme šli na další večírek.

Výuka

17.3.
Dnes nám začala výuka němčiny. Báli jsme se, že každý budem v jiný třídě, protože po tom testu jsem se fakt cejtil a Markét si myslela, že tam měla dost chyb. Nakonec jsme ve společný třídě, takže dobrý. Bohužel (bohudík), v nejhorší třídě. Klasse 1 pro začátečníky.

"Hm, tak jsem jim to teda natřel..."

Výuka je tu dobrá, líbí se mi to. Úči pěkně mluví, je jim dobře rozumět a může se mluvit jen v NJ, AJ je zakázaná, což je pro Australanky a Američany značná nevýhoda. Hrajou se různý hry, kolektivní kraviny atd. Dokonce nám rozdali učebnice němčiny, který jsou podle mě fakt pěkný.

Učebnice

První věc, co jsme dělali. Učitelka napsala na tabuli "Bodensee". "Was ist das?"
No a Milan debil že jo, hned začal mluvit.

"Es ist ein See in Süd Deutschland und es ist zwischen der Schweiz und Östereich."

"Gut Milan, sehr gut. Und was ist See?"

"Hm....es ist......hm....klein Meer?"

Pak jsme dělali gramatiku, minulý čas. No a jak jsem si myslel, že jsem naspeedovanej...jo aha.....vono je to docela jinak. Takže děti, samostudium není vždycky úplně výhra. Ale dobrý, všechno zvládnem :).

Odpoledne bylo papírování, ale jelikož my s Markét už máme všechno hotový, měli jsme odpoledne volný. Alespoň máme čas na domácí úkoly (jj, dali nám domácí úkoly z gramatiky), zařizování online bankovnictví a psaní blogu a tak apod.

Stammtisch

16.3.
Večer se šlo ho hospody. Markét byla unavená a ani se jí do hospody nechtělo, tak jsem byl vyslán jako delegát sám. Hned u busu jsem potkal holčinu z Novýho Zélandu a zakecali jsme se. Hospoda byla úplně narvaná, volný byl pouze malý barový stolek se 3 židličkami. S Hanou (tak se jmenuje) jsme ho obsadili. Po chvilce si k nám přisedla holčina z USA, takže dobrý, už to nevypadalo jako rande. Vtipný bylo, že ani jedna z nich si nesundala kabát a Hana ještě měla takovej vtipnej kulich :D. Když jsem se jich ptal, jestli jim je jako zima nebo co, tak se zatvářili a divili se, že mně je takový horko, že jsem jenom v tričku. Sakra, to je snad normální ne, že jsem v hospodě v tričku. Američanka se divila, že pivo má pěnu a přijde jí to hnusný. Tak jsem se do ní pustil, že to jejich pivo je hnusný a i Hana se přidala :D. Nakonec nám dala zapravdu.
Během konverzace jsme řešili i NHL a Američanka říkala, že fandí NY Rangers. Těšil jsem se, že jí řeknu, že tam hrál Jágr, toho určitě bude znát. Každý zná přece Jágra. Hm, nezná ho....asi není tak populární, jak jsme si mysleli.
Nejvíc zajímavý rozhovor během večera byl, proč je tady v Německu, a i u nás, mlíko v krabicích mimo lednice. Ani jedna si nenechala vysvětlit, že to mlíko je odtučněný a proto nemusí být před otevřením v chladu. Usoudili, že to mlíko je prostě hnusný :D.
Během večera jsem si taky postesknul, jak je tady všechno drahý, že u nás pivo stojí 1€ a tady 3€ a že tady finančně strádám. Američanka říkala, že v USA pivo stojí 5€ a na NZ stojí dokonce 6€! To bych se jim na to pivo asi vykašlal.

Mimochodem, včera jsem zkusil jiný pivo. Byl to taky Fürstenberg, ale kvasnicový ležák. Ten byl teda o poznání lepší a těch 20 centů navíc vem čert.

Start Kurs

16.3.
Dneska nám začal Start Kurs, takže konečně nějaká akce. Ráno nás všechny shromáždili do jedné třídy. Vyfasovali jsme různé brožurky a mapičky a sedli jsme si vedle jedný holčiny. S Markét jsme se o něčem bavili a holčina na nás tak pokukovala. Když jsme se střetli pohledem, tak povídá: "Čau, já jsem Káťa." Hustý, náhodou jsme si sedli k Češce a ještě k tomu od nás z fakulty :D. Asi tak po 45 minutách se začli představovat vedoucí a představili i nás. Dohromady je nás tady asi 80 lidí z 22 zemí. Je to tady dost pestrý. Spousta lidí z Asi, z Jižní Ameriky, všechny možné evropské země, Austrálie + Nový Zéland a i Američani. Těch je tu dokonce nejvíc - 23 :D. Čechů je nás tu 6.

Posléze nám dali test, aby nás rozdělili podle úrovně. Po tom 2 týdenním učení tady jsem si připadal docela naspeedovanej. Test měl 3 části a sloh. Jak jsem začal, jel jsem jak drak. "Vám to tady všem natřu, to budete čučet jak Milan jede!" A jel jsem minulej čas, všechno možný skloňování, zájmena, prostě celá gramatika. Postupně byl test těžší a těžší a když jsem se dostal ke 3. části, už jsem nevěděl vůbec nic. To ani nemělo cenu číst, stejně jsem tomu nerozuměl. A už jsem byl tak vyflusanej, že sloh byla trága. No tak ok, ten konec nic moc, ale začátek jsem měl dobrej, snad dopadnu dobře. Pak nás čekal ústní rozhovor. Šli jsme tam spolu s Markét. Paní se nás ptala, jak jsme se dlouho učili německy a na naše koníčky. Markét zaperlila, když hrdě řekla: "Ich mag stricken!" Paní to fakt dostalo, tenhle koníček nečekala. Markét měla vyhráno. Já něco mlel o karate a udělal spoustu chyb, no hrůza. Výsledky měli být druhý den a Markét se bála, že budeme každý v jiný skupině. No uvidíme jak to dopadne.

Výlet do Reutlingenu

13.3.
Reutlingen je univerzitní město hned vedle Tübingenu a jelikož nám tam platí legitka, rozhodli jsme se jej navštívit. Hned jak jsme do města přijeli, ztratili jsme se. Já jsem na googlu našel, jak dojít do centra a přitom jsme celou dobu šli na opačnou stranu. Ale zvládli jsme to a centrum našli. Centrum mi přišlo poměrně malé, za půl hodiny to celý projdete. Na náměstí je fontána, kousek vedle evangelický kostel a hned vedle je přírodovědecké muzeum. Tam jsme hned zamířili. Celé centrum bylo obehnáno středověkými hradbami, ze kterých zbylo jen pár zbytků. Co se ale zachovalo, tak jsou příjezdové brány s věžemi. Ty jsme našli hned 2. Město bylo plných malých uliček se spoustou v obchodů. v jednom z nich, v DM, jsme koupili chemii do ucpaného umyvadla :D.

Tübingská věž s trampolínkami

Zahradní věž

Marien Kirche 

No a Markét by zase chtěla nějaký šaty

Přírodovědecké muzeum je úplně bombastické v tom, že vstup je zadarmo. V muzeu na vás čekají 4 patra plná zajímavých věci. V přízemí je část o geologii Reutlingenu. Za to jsem moc rád, protože jsem netušil, jak to tady s kameny vypadá. Taký tam je výstava sopek a demonstrace místních třetihorních vulkánu, podobných jako naše středohoří. O patro výš jsou zkameněliny. Mají tam naše trilobity a i dinosaura z Ameriky, moc pěkný. Zároveň spoustu zkamenělin ze Holzmadenu a Solnhofenu. O patro výš jsou vycpaná zvířata, co potkáte v lese. Bya tam poznávačka ptáků podle hlasu, udělaný diorámata s vodními a i jinými zvířaty apod. Nahoře byla výstava o kuřatech :D. Zároveň v muzeu každý čt dělají přednášky a příště je to o zkamenělinách, tak asi zajdeme.

Steneosaurus

Hromada malých mloků

Noví spolužáci

13.3.
V pátek večer jsme měli sraz s našimi novými spolužáky ze Start kurzu. Netušili jsme, co nás čeká a byli jsme z toho dost nervózní. Jediné, co jsme věděli určitě, že se tam bude mluvit německy. O to víc jsme byli nervózní.
Sraz byl v 8 večer a my jsme přišli načas. Šli jsme do místního irish pubu pro studenty. Bylo tam docela narváno a nevěděli jsme, za kým máme jít. Naštěstí přišla aktivní a velice usměvavá koordinátorka Start kurzu, představila se nám a ukázala nám stoly vyhrazené pro Start kurz. Všichni seděli u jednoho stolu, který byl plný k prasknutí a další asi 4 stoly zely prázdnotou. Tak jsme si s Markét sedli sami ke stolu. "Tak dneska asi jen ve dvou :D".
Po chvilce přišla jedna holčina. Tak jsme se začali bavit, že je Italka, že studuje němčinu a tak dále. Pak přišel další klučina, Američan. Ten mě fakt bavil, protože slyšet němčinu s americkým přízvukem je fakt vtipný. Nikdy nezapomenu na jeho "aber" [:ejbr:]. Další nový příchozí byly 3 malé brýlaté Číňanky. Bavili jsme se pouze s jednou a byla moc fajn. Bavili jsme se o Praze a hrozně se jí tam líbilo. Taky si moc chválila guláš a schnitzel :D. Číňanka si nás hned všechny přidala na facebook. Má teďkon takový fb boom, protože v Číně je fb zakázaný, což jsem teda netušil.
Pak si k nám sednul borec nakonec. Obrovskej Brazilec jménem Rudolf. Ten si sednul, představil se a objednal piva. A klopil tam jedno za druhým :D. Jo, to bude můj člověk. Hned jsme se začli bavit o brazilským pivě.

Já jsem si dal jen 2 piva, protože jednak je to na naše poměry drahý ( 1 pivo je 2,30€) a ani mi nechutnalo. Co mě tady na těch pivech fakt děsí je barva. To pivo je prostě moc žlutý. Nemá vůbec rezavou barvu a chuť je taková mdlá, bez řízu. Ale i po těch dvou pivech jsem byl docela pinknutej, zvláštní. Podle mě za to může nervové vyhrocení a únava ze soustředění na němčinu.

No a jak s naší němčinou? Domluvili jsme se. Sice kolikrát jsme si museli pomoc s angličtinou, občas jsme použili ruce, nohy nebo slovník, ale domluvili jsme se. Za to jsem moc rád. Jednou jsem zaperlil, když Italka si nemohla vzpomenou, jak se řekne nebe. Hned mi v hlavě naskočilo naše "himmel hergot".
Co mě pobavilo, tak většina lidí u stolu studuje němčinu nebo germanistiku. My s Markét jsme tam v tomto ohledu docela vyčnívali. S námi vyčníval ještě Američan, co studuje socialismus a politickou ekonomii. Hned jsem ho poslal k nám, že tady v západním Německu se o socialismu moc nedozví :D.

Když jsme se loučili, Rudolf mě objal a Markétě vlepil hudlana na tvář. Večer jsme si užili, poznali spoustu nových lidí a vyčerpaní odjeli na kolej.

Třídění odpadu

Tady v Německu se třídění bere fakt vážně, ne jako u nás. Ve směsi nemáte téměř nic, což nechápu, ale je to tak.

Bioodpad

Bioodpadu se rozumí všechny možný zbytky z kuchyně, kytky, Markétky vlasy a taky použité ubrousky a kapesníky (to mě fakt překvapilo). U nás jsou to hlavně čajové pytlíky a šlupky z brambor. Odpadky se dávají do hnědých papírových pytlíků, který naštěstí fasujeme, protože v obchodě balíček těch sáčků stojí 3€. Máme k tomu i parádní zelený koš.

Papír

papír je stejný jako u nás, dokonce i popelnice jsou modré

Sklo

Na sklo tady mají minimálně 3 kontejnery. Na zelené, čiré a hnědé. Někde jsem viděl i jiné, ale už si nepamatuju, na jaký sklo byly. Díky bohu, flašky od piva se vrací jako u nás.

Plast

tak plasty jsou tady zcela unikátní, protože do nich se ještě hází kartóny od mlíka/džusů, alobal a plechovky. Přijde mi to zvláštní, že tyto 3 druhy odpadu míchají do jednoho žlutého pytle, ale má to svoje opodstatnění. Ve třídírně se snáz tento odpad rozdělí než z jedné skládky s všemožným bordelem.

Směs

no a to, co vám zbyde, to je směs. Tu jsme zatím ani jednou nevynášeli. Směs se dává do hnědýho koše. Doteď ale pořád nevím, kam s korkem od vína, protože to prý nepatří ani do bioodpadu ani do směsi, tak co to sakra je?

Naše třídící linka

Solamyl

9.3.
Dneska mám pro vás skvělou příhodu. S Markét jsme se rozhodli, že si uděláme čínu. Jasně, pohodová věc. Nakoupili jsme si zeleninu, maso, sójovku a ještě nám zbýval solamyl. Asi po 20 minutách marného hledání jsem se rozhodl, že se se svojí Echt němčinou půjdu zeptat. Jdu za paní a říkám: "Entschuldigung, ich suche ein Solamyl." Paní zakejvala a už mě někam vedla. "Pohodička, to jsem to zmáknul", říkam si. Paní došla k moukám a kouká do regálu, kde to mělo být, že tam nic není. Něco zablekotala a utíkala to řešit. Chvilku tam stojím a koukám, že na regálu je napsáno Sojamehl (mouka ze sóji). Né, vona mě špatně pochopila, já nechci Sojamehl ale solamyl! Utíkal jsem za ní až k šunkám, kde měli telefon a něco tam říkala, pak běžela za kolegyní která kývala hlavou, že neví. Paní šla za mnou a že se omlouvá, že tu mouku nemaj. Pustil jsem se do vysvětlování, že nechci mouku, ale solamyl. Netušila co mám na mysli. Tak já, jakože když vaří čínu, tak takový to želé, ale není to želé. Je to v krabici a vypadá to jako mouka, ale mouka to není (nevím, jak se řekne prášek). Paní nevěřícně kroutí hlavou a někam mě vede. Zastavili jsme se u želatíny na pečení a ona mi vnucuje, že to je ono, Tak já to ještě pořád zkouším nějak vysvětlil, že je to na slaný jídla. Ona mi dala želatinu na tlačenku :D. Pak se mě zoufale zeptala, jestli nemám net v telefonu, že to najdem přes slovník. Já bohužel nemám, tak sem se zeptal, jestli nemá ona. Začervanala se a povídá: "Mám, ale nesmíme ho tady používat." Pak ale vytáhla samsunga a jeli jsme. Překvapivě solamyl v cz-de slovníku nenajdete, ale strejda Google ví. Půjčil jsem si od ní telefon a naklikal "Solamyl v Německu". Hned vyjelo toužené slovíčko Gustin! "Gustin!" vyhrkla paní a pleskla se do čela. Otočila se a hned mi dala krabici a říkala že jeden je takovej, druhej makovej apod. Já s vděkem jsem ji potřepal pravicí a hrdě jsem šel se svým gustinem ke košíku. Markétka mě zaslouženě pochválila.

Gustin!

 Příhodu o tom, jak hledám tatarku si snad raději nechám na příště...

Nákupy

V tomto příspěvku bych se rád věnoval nakupování v supermarketech, cenách a podobně. Ta ten týden, co jsme tady, jsme navštívili Penny, Kaufland, Treff 3000 a Edeku (normální a hypermarket verzi). U nás teda boduje Kaufland, protože je tam největší výběr a nakoupili jsme si tam příbory a další vybavení do kuchyně. Penny bych řekl, že je stejná jako u nás. Edeka je takovej neutrální krám. Je o něco dražší než kaufík, ale dávaj tam za nákup postavičky z Ovečky Shaun. Ještě nám chybí Lidl, abychom to měli kompletní. Ten nás čeká příště

Ovoce a zelenina je tady v Německu o dost dražší. Například 1Kg jablek stojí 2€. To mi přijde dost a Markét docela trpí. Uzeniny jsou tady taky o dost dražší, na to trpím zase já. Šunka taková normální kladenka je 100g  1,50€. Takže 42Kč za 100g kladenky? Mléčný výrobky tady stojí podobně a vtipný je, že nejlevnější sirupy jsou YO, který jsou u nás nejdražší :D. Pivo v sámošce stojí asi 1€, zaleží jaký chcete. Jo, je to sice 3x tolik co u nás, ale jak je to pod jedno €, tak si říkám, že je to furt dobrý. V hospodě za točený necháte 3,50€. Maso jsme zatím kupovali pouze v akci a to stálo asi jako u nás, takže s tím moc zkušeností zatím nemáme. Dneska jsme ale koupili 0.6Kg uzenýho za 8€.

Náš dnešní nákup

Výlet

6.3.
Dneska bylo opravdu pěkné počasí, proto jsme se rozhodli udělat výlet po okolí. Hned za rohem našeho sídliště začíná přírodní rezervace (Naturpark) Schönbuch. Ne, není to pěkná kniha, ale park velký jako 1/2 KRNAPu. Tübinginci (místní domorodci) sem chodí trávit volný čas. Les vypadá stejně jako jinde, jen bych řekl, že ačkoliv je kousíček od městské zástavby, je zde mnohem větší ticho. Nesrovnatelně větší než v kunraťáku nebo v klánovickým. Procházka byla moc příjemná a během chvilky jsme viděli spoustu ptáků a dokonce myšici lesní. Málem nás přejel kůň, který si to cválal po stezce. Škoda jen, že bylo všude tolik bahna.
Schönbuch na wiki

Schönbuch

Když jsme vyšli z lesa, otevřel se nám pohled na Bebenhausen, klášter a zámek na okraji Tübingenu. Hned jsme to šli dovnitř prozkoumat. Bebenhausen byl založen ve 12. století jako cisterciácký klášter. V 19. století byl přestavěn na zámek a ve na přelomu 19/20. století se sem nastěhoval poslední wurttenberský král Vilém II. se svou ženou, aby zde strávili zbytek života. Prohlídka stojí pro studenty 2 € a to ne nám nechtělo za to dávat. Zámeček jsme si prošli a domů jsme se svezli busem. Vtipný bylo, že když jsme čekali na zastávce, vypípal nás řidič kamionu, že se muckáme :D. A teď si dáváme pivko Fürstenberg Premium Pilsner a chutná to jako, no jako pivo :D.
Bebenhausen na wiki

Pohled na Bebenhausen

Model Bebenhausenu