Mlíkař

22.4.
Na email mi přišla nabídka, jestli se nechci zúčastnit další studie, tentokrát na ochutnávání mléka. No, milovník mléka nejsem, to asi víte, ale za 20€, proč ne. Moc jsem nerozuměl, o co ve studii jde, ale chápal jsem, že jde o ochutnávání mléka. Paní mi ještě volala, že 3 hodiny předtím nesmím nic jíst a 2x se ujišťovala, jestli nejsem alergickej na laktózu.
No přišel jsem tam a paní se mě hned ujala, posadila mě ke stolečku, kde byly krekry, voda, klips na nos a kartáček na jazyk. Paní mi pak na stůl hodila haldu dotazníků, kterým jsem absolutně nerozuměl. Znáte takový ty ukáčka, jak jim někdo něco vysvětluje, oni vůbec nerozumí, ale všechno odkývaj? No tak sem přesně dělal, jen se usmíval a kejval. Dotazník byl fakt těžkej, otázky ve stylu: "Když jste smutný, máte hlad?", "Co vás v životě nejvíce trápí?", Když jste sytý a máte ještě chuť, dáte si ještě?" No děs, luštil jsem to tam s mobilem jak jantar a stejně jsem moc nevěděl. Po 15 minutách jsem to vzdal a začal zaškrtávat podle libosti.
Po dotazníku mi paní přinesla 3 panáky mlíka. No já je do sebe začal kopat a napsal si, který mi nejvíc chutnalo. Nebyl jsem si jistý, jestli to dělám správně a tak jsem se paní pro jistotu zeptal. No samozřejmě že jsem to udělal úplně blbě a neměl jsem posuzovat chuť, ale určit, který mlíko je nejtučnější z těch 3. Tvl já takhle mlíko nepiju a ještě určovat, který je nejtučnější. No ale řekl jsem si, že to nejtučnější bude nejhnusnější. Když jsem do sebe kopnul 6. panáka mlíka, kouknul jsem se, co dělaj ostatní. Všichni měli na nose nasazenej klips a mlíko nepili, jen ho ochutnali a vyplivli do kelímku, který jsem mimo jiné měl také na stole.
"Doprdele, co když to není mlíko a jen nějaká sračka?" Začal jsem panikařit. Pak jsem se ale uklidnil a začal mlíko vyplivovat, jako ostatní. Mimo jiné jsem také ochutnávky zajídal krekrem a čistil si jazyk kartáčkem na jazyk. Přišlo mi to fakt vtipný. Nemám ponětí, co mám dělat, nerozumím téměř ničemu a ochutnávám mlíko, který je hnusný. Už jsem to chtěl zabalit a omluvit se paní, že nejsem správnej ochutnavač, jenže ona mi pořád nosila ty mlíka a usmívala se. Když už jsem byl u 8. série (24. panák), už jsem se hodlal sebrat a odejít, ale paní řekla, že už je to poslední runda. Haleluja! No pak jsem ještě vyplnil jeden rychlý dotazník, kterému jsem náhodou rozuměl a zítra tam jdu zase a ještě v páek :D.
Řeknu vám ale, že dneska jsem si mlíko do kafe fakt nedal.

Výlet na Hohenzollern

12.4.
V neděli jsem jeli na výlet na hrad Hohenzollern. Jeli jsme se Studitem, což je skupina lidi dělající výlety pro erasmáky. Sraz byl v 9 ráno na nádraží a překvapivě tam byl včas i Rudolf, který chodí vždycky o 15 min později.  Jeli jsme vlakem, takovým místním courákem do města Hechingen, kde na nás čekal autobus, který nás odvezl až k hradu. No, né tak úplně k hradu. Pak nás ještě čekal výstup na kopec, kde hrad je. Mně to zas takový problém nedělalo, ale Rudolf byl zpocenej jak bejk. Nahoře je moc krásný výhled do okolí. Rozdělili jsme se do 2 skupin kvůli prohlídce. Jedna měla exkurzi v aj, druhá v nj. My jsme s Markét samozřejmě chtěli do aj, jenže tam bylo moc lidí. Nezbývalo nám tedy nic jiného než jít do německý grupy. Na prohlídku jsme museli čekat přes půl hodiny, protože o víkendu bylo narváno. Ani nevím proč, ale prohlídka byla v aj, takže palec nahoru.
Hrad je opravdu moc krásnej. Rudolf říkal, že jsou to Bradavice z Harryho Pottera a podle Markéty je to spíš Disney hrad. Nebudu tady psát historii hradu, protože si to nepamatuju a ani by vás to nezajímalo. Řeknu jen, že Hohenzollernové byli u zrodu Pruska a pokud si z dějáku pamatujete Fridricha I, Fridricha Viléma I, Fridricha II, Fridricha Viléma II a tak podobně, tak ty původně pochází odtud. V Berlínském dómu jsou pak pochovaní jako němečtí císaři.
Po prohlídce nebylo moc co dělat. Nikdo nám neřekl, v kolik a kde je sraz a tak jsem přemluvil Markét, abychom šli zpět dolů k busu. Když jsme slezli dolů, bus nikde a a ani tam nikdo nebyl. No a co teď? No šli jsme to zase pěkně nahoru. Ten výstup bych přirovnal k cestě na Říp po schodech. Markétka nebyla nadšená, nenene. Nahoře jsme pak chvíli čekali a pak se začali valit naši spolužáci. Rudolf se nás ptal, kde jsme byli, že se nahoře dělala společná fotka. No, byli jsme se projít :D.
Když jsem zase slezli dolů, čekal nás půlhodinový pochod do Hechingenu, odkud jsme pak dál jeli vlakem z5 do Tübi.

Pokusný králík!

13.4.
Emailem jsem dostal nabídku zúčastnit se studie zabývající se mozkovou aktivitou během spánku. Jedná se o 2 noci v laboratoři s EEG elektrodami na hlavě a je za to 40€. Řekl jsem si, proč ne :D.
Ve 22:00 jsem měl nástup na institutu medicínské psychologie v místní nemocnici. Mimochodem je větší jak Motol. Hned si mě odchytla Annetta, která mě měla na starost. Převlíkl jsem se do spacího a pak mě čekala řada podepisování. První bylo, že mě nikdo do toho nenutí. Další různá zdravotní prohlášení. Musel jsem vyplnit tří stránkový dotazník o všech možných nemocech, které jsem měl, neměl, mohl mít atd.
No a pak přišlo to nejzajímavější, nasazování elektrod. Je to vcelku jednoduché. Nejdřív vám vybrané body na hlavě otřou lihem, pak se to naplácá taková zubní pasta, připevní se elektroda a pak se to celé ještě pro sicher přelepí páskou. No a takhle vás asi půl hodiny oblepují. Zajímavé je, že máte i elektrodu pod okem, která snímá oční pohyby během spánku.
Pak vás uloží do postele, vyfasujete ušní špunty a můžete si jít lehnout. Ležíte v místnosti, kde je úplná tma a na hlavě máte medůzu. Ta je samozřejmě připojená k takový krabičce, co máte u nočního spánku. Na záchod samozřejmě nesmíte a mobil musíte mít vypnutý, aby vás nikdo nebudil. EEG zjišťuje, v jaké fázi spánku jste, jestli jste se probudil, jestli se vám něco zdá a podobně. Moc dobře jsem se tam nevyspal. To víte, cizí prostředí, medůza na hlavě a hlavně já jsem děsně nastydlej. Celou noc se mi zdály šílené sny, no ale i tak jsem to zvládl.
Ráno bylo mnohem horší. Sundávání elektrod z vlasů je teda strašná věc. Ta zubní pasta, co vám dají do vlasů, úplně ztuhne jako sádra a trhá vám to vlasy. Annette mi ještě omylem stříkla líh do očí, takže další povzbuzení. No alespoň tam mají sprchu a ten bordel z vlasů jde docela dobře dolů s pomocí jejich super šampónu.
No úspěšně jsem první noc zvládnul a už teď jsem zvědavej na sobotu, protože to budou i testy na paměť a čichové testy.

Výlet na Österberg

10.4.
Dnes bylo pravdu krásné počasí a proto jsme se rozhodli udělat si výlet na Österberg. Je to nejvyšší kopec tady ve městě a je z něj krásný výhled na město. Nahoře je i rozhledna, tak jsme se rozhodli to prozkoumat. Cestou jsme se narazili na Milanweg, kde jsem si musel udělat fotečku a zašli jsme se podívat i jeden velký statek. Statek to vlastně vůbec není, ale součást naší univerzity, kde jsou laborky a taky tam sídlí astronomie.

Nahoře na kopci jsme si kecli na lavičku a Markét se snažila vyrobit si píšťalku. Bohužel se jí to nepodařilo, tak příště. Nahoře nás zarazilo, že ta naše rozhledna vůbec není rozhledna, ale jen vysílač, takže nic :). I tak ale z kopce bylo pěkný pokoukáníčko. Cestou dolů jsme to vzali přes vilkovou čtvrť, kde je teda spousta zámečků. Zřejmě čtvrť pro zbohatlíky. Ale taky spousta domů podobných Černoškám, takže dobrý. Je to všude stejný :).

No a proto že bylo tak krásně, museli jsme si dát jedno pívo. Markét si dala Apfelweisse, což je pšeničný pivo a jablečná šťáva dohromady. Nebylo to vůbec špatný :)

O něco víc útulněji

8.4.
Z domova jsme si přivezli spoustu vymožeností do bytu. Já jsem například vzal kapsář do koupelny, Markét přivezla závěsy a záclony. Taky jsme přivezl spoustu věcí do kuchyně, jako škrabku, struhadlo, lis na česnek a podobně. Co mě udělalo největší radost, tak použití mých plakátů. Asi před 10 lety jsem si koupil hromadu plakátů, které si vyvěsím ve svém studentském bytě. No a wuala, konečně na ně došlo :). Hned to tu máme útulnější.

 

Malý skok do Prahy

3.4. - 7.4.
Na velký pátek jsme se sebrali a jeli na Velikonoce do Prahy. Cesta byla s naším řidičem pěkně divoká. Uměl to rozjet i na 210 Km/h, takže já seděl vzadu přikovanej a ani se nehnul. I přes kolony jsme do Prahy přijeli včas a já si mohl užít večer v rodinném kruhu.
Celou sobotu jsme strávili u známých v Lípě a večer jsem byl s klukama s gymplu. Bylo moc fajn po tom měsíci vidět známé tváře.
V neděli jsem měl nějaké vyřizovaní v Černoškách a jeli jsme i za babčou. Odpoledne jsem byl nakoupit. Pro naše japonské spolužačky jsem koupil studentské pečeti a pro Rudolfa jsem nakoupil zásobu alkáče na 2 týdny. Večer mě pak čekala další alkotour :D.
Velikonoční pondělí jsem prožil s Katerem a dopolední svačinka v podobě jahod se šlehačkou mi vůbec neudělala dobře. Odpoledne pak už jen přípravy na cestu z5 a večer...hm...zase hospoda.
Za 3 dny v Praze jsem vypil 15 piv. Nepijte to, když je to tak levný :D.
V úterý odpoledne nás čekala cesta do Německa. Jeli jsme s pánem z Blablacar a byl to Němčour, tak jsem byl zvědav, jak to celé dopadne. Přijelo pro nás malinké Twingo (Něco jako Mácův vysavač), které jsme narvali k prasknutí. To víte, Markét si vzala letní oblečení.....;).
Cesta byla dost úmorná, protože jsme byli namačkaní a všude byly kolony. Do Stuttgartu jsme se dostali až v 22:00. Pak se nám stala další nepříjemnost, protože jsme si zbytečně koupili drahej lístek na vlak, tak jsme z toho byli zpruzený. Do Tübi jsme přijeli v 23:20 a byli jsme celý šťastní, když jsme padli do postele.

Český večer

1.4.
Ne, todle není žádný apríl. Dneska jsme pozvali naše spolužačky z Japonska na českou večeři. Přichystali jsme si pro ně hovězí vývar a guláš s knedlíkem. Díky bohu, knedlík se dá tady koupit. Jídlo jim moc chutnalo a moc se jim líbili knedlíky. Schválně jsme každé po čtyřech a byli zvědaví, jestli snědí všechny. Prý tady v Německu je pro ně jídlo moc tuhé a naše knedlíky jsou takové japonské jídlo, zbaštili všechno :D. Samozřejmě ke guláši nesmí chybět plznička. Tu taky není problém sehnat. Dokonce tu mají i budvar. Večer byl moc fajn. Holky nám udělali oregami v podobě jeřába. Bavili jsme se o Pražském Jezulátku, protože Riko to někde zaslechla, že jej v Praze máme. No a když jsme jí ho na obrázku ukázali, hned řekla, že vypadá jako Kewpie, což je japonská panenka. Vypadá jako takový ty trolíci z automatů, ale bez vlasů. Začali jsme se bavit o pořekadlech a já se zeptal, jestli se u nich používá "Máš štěstí z Kokury". Ani jedna nevěděla o co jde, tak jsem jim pustil scénu z Knoflíkářů...

Může vás potěšit, že to, co Japonci ve filmu říkají se shoduje s titulkama. Náš "japosnký" film se jim moc líbil, komu by se taky "fucking weather" nelíbilo, že jo :D. Holky se nám trošku po 1 plzni pinkly. Zajímavé je, že v Japonsku nejsou na alkohol vůbec zvyklí, protože je děsně drahej. Zase ale prý mají levný nealko a vodu všude zdarma. Riko a Natsumi zajímalo, jestli jsme spolu manželé a nějak jim bylo trapný se ptát, tak to zkusili přes česko-japosnký slovnik a vyšla z toho otázka, jestli jsme v harmonii :D. Tak jsme jim teda vysvětlili, že spolu jen chodíme, ale v harmonii jsme :D. Moc se jim líbil náš byt a ve slovníku nám našli slovo "záviděníhodný". Vau, todle slovo jsem snad nikdy neslyšel, ale bod pro Prof. Googla :D. Holky se na Velikonoce chystají do Bonnu a jako příští výlet plánují Amstr, tak jim budem držet palce. Zítra nám přinesou pravý čaj z Japonska, tak jim po Velikonocích taky něco musíme přivézt z Čech, co doporučujete?